Poruchy osobnosti

By Category :

Lidé s poruchami osobnosti netrpí většinou duševní nemocí, ale přesto vykazují chování, myšlení či prožívání, které se ostatním jeví nestandardní a způsobuje takto postiženým jedincům problémy v mezilidských vztazích. Sami si zvláštností často nejsou vědomi, protože takové chování a myšlení je jim přirozené. Problémy s nimi však mívá jejich okolí. Poruchy se obvykle rozvíjí během dětství a časné dospělosti. Na jejich rozvoj má vliv genetika a prostředí, ve kterém děti vyrůstají, zejména bylo-li nějak významně narušené. Bohužel poruchy osobnosti se příliš nemění, jedná se o patologické rysy jedince, které jsou jeho součástí.
prázdná tvář
Takto postižení lidé nemohou žít běžným životem, navazovat a prožívat zdravé vztahy, někdy jim jejich osobnostní výbava brání ve studiu a kariérním postupu, přestože ostatní předpoklady mají. Poruchy osobnosti se dělí do tří základních skupin, někteří lidé mohou trpět více poruchami najednou.
 
·         Skupina podivíni, excentrici: jak už název napovídá, tito lidé se vyznačují zvláštním chováním, myšlením, podezřívavostí, sociálním stažením a často i vzhledem. Patří sem paranoidní, schizoidní a schizotypální porucha osobnosti.
 
·         Skupinaemoce, afekt, drama: lidé z této skupiny jsou nápadní přehnaně emotivním jednáním, sklonem k dramatizování a afektovanému chování. Sem zařazujeme antisociální, hraniční, histrionskou a narcistickou poruchu osobnosti.
 
·         Skupina ustrašení, uhýbaví, závislí: jde převážně o submisivní jedince, kteří se mohou snadno stát "obětí" někoho z předchozí skupiny. Mají nízké sebevědomí, nevěří si a záležitosti svého života raději nechávají na druhých. Bývají velmi úzkostní.Někteří bývají pedanty, trvají přesně na postupech práce i způsobu života, jak jsou zvyklí oni. Do této skupiny řadíme vyhýbavou, závislou a anankastickou poruchu osobnosti.
 puzzle v hlavě
Léčba těchto poruch je velmi obtížná, spíše se zaměřuje na to, aby člověk získal náhled na své zvláštnosti a naučil se s nimi pracovat. Toto vyžaduje letitou psychoterapii a motivaci pacienta ke změně. Někdy dojde i na léky, které mají potlačit některé průvodní projevy. Uplatňují se neuroleptika, stabilizátory nálady, antidepresiva a anxiolytika, se kterými se však musí zacházet opatrně z důvodu možného vzniku závislosti.

Author :