Jediné, co se dalo v uplynulých dnech říci o našich politicích, bylo, že nebyli tradičně líní. Vyvinuli tu přímo horečnou aktivitu, za kterou by si své vysoké poslanecké příjmy určitě zasloužili, kdyby ji vynaložili smysluplně. Což se ale v tomto případě rozhodně nedá tvrdit.
Sotva vám uniklo, co se v parlamentu odehrálo v souvislosti s valorizací penzí. Vláda prostě dospěla k názoru, že na tak vysoké valorizace, jaké zdědila po svých předchůdcích, nemá státní rozpočet peníze, což také skutečně nemá, a rozhodla se tedy letos přidávat penzistům méně. A to byla vysloveně voda na mlýn pro nejrůznější populisty.
Rozhořel se vyslovený boj za práva našich stařečků a stařenek, prostě těch, kdo pobírají důchody. Za práva těch, kdo měli v létě dostat přidáno o nějakou tisícovku méně a celkově tak v letošním roce přijít asi o sedm tisíc. Opoziční politici vedli nekonečné plamenné řeči, obstruovali, seč jim síly stačily, umdlévali a jeden dokonce kolaboval, a to jenom proto, aby naši senioři nakonec dostali to, co jim bylo slíbeno předchozí vládní garniturou. Která tak nelibě nese, že už nevládne a nemá tak možnost vylepšovat si svou image na úkor státních financí.
Všechno ale jednoho dne končí. A tak byl i tento boj vybojován. A kdo z něj vyšel vítězně? Vlastně nikdo. Opozice vysoké zvýšení penzí udržet nedokázala a vláda navzdory svému vítězství přesto státní finance nezachránila. I nadále budeme žít na dluh, i nadále budou penzisté dostávat peníze, které nejsou. A nebudou.
Asi se to zase zaplatí z dalších státních dluhopisů. Které se budou jednoho dne muset splatit. A kde se vezme na důchody, a nejen na důchody, pak, to je ve hvězdách.
Zkrátka marně čekám na chvíli, kdy se objeví politici, kteří by byli ochotni bojovat za to, abychom u nás žili jen úměrně svým možnostem. Které jsou přičiněním všech našich politických sil bez výjimky takové, že kdybychom žili za to, co dnes máme, pomře většina našeho národa hlady.