Na naši rodinou chatu, jsem se moc těšila. Jezdili jsme se tam odmala s bráchou a sestřenicemi. Byla to taková moje oáza. Vždycky jsem tam žila ve svém světě a byla si na sto procent jistá, že se mi nemůže nic stát. Že mi patří celý svět. Když jsem se ale dozvěděla, že sousedovic chatu čeká demolice, byla jsem tenkrát opravdu smutná. Náš kamarád Pepa dokonce plakal a to už mu bylo patnáct let.
Továrna
Velká, rezavá a hodně spletitá. Jistě by v jejích prostorách vnitřních i venkovních zabloudil i nejlepší orientační běžec. Měla se demolovat a tak všichni lidé bez domova a mládež, která si v části prostor našla svá útočiště, budou muset vše vyklidit. Nedá se ni dělat, prostory bude procházet několik part, které zkontrolují, zda se v prostorách továrny už nikdo nenachází.